Frankovka dává červená vína s višní, třešní a kořenitostí, obvykle s výraznou kyselinou i tříslovinou. Dozrává pozdě, takže hodně záleží na poloze a počasí na konci sezóny. Vedle mladých ovocných vín z ní vznikají i lahve, které se vyvíjejí řadu let.
Velkopavlovicko má pro Frankovku dobré podmínky i silnou tradici. Pro srovnání se hodí rakouský Blaufränkisch, maďarský Kékfrankos nebo německý Lemberger. Jde o stejnou odrůdu pod různými názvy, s různými podmínkami pěstování a vinařskými tradicemi.
Jak chutná
Ovocné jádro bývá višňové, třešňové až ostružinové. Ve vyzrálejších vínech se mohou objevit švestky a tmavé ovoce. Kořenité tóny mohou pocházet z hroznů i ze zrání v sudu. Lehčí styl mívá méně tříslovin a zřetelnější červené ovoce.
Delší macerace přináší více látek ze slupek a semen, zejména tříslovin. U mladé Frankovky mohou být výrazné, postupným zráním se jejich vjem mění. Silně svíravá chuť proto může souviset se zralostí hroznů, způsobem extrakce i tím, jak brzy lahev otevřete.
Kde ji hledat na Moravě
Nejvíc Frankovky roste ve Velkopavlovické podoblasti. Najdete ji ve Velkých Bílovicích i v pěti obcích Modrých hor: Bořetice, Kobylí, Němčičky, Velké Pavlovice a Vrbice.
Trojici odrůd VOC Modré hory tvoří Frankovka, Svatovavřinecké a Modrý Portugal. V podmínkách označení VOC se u Frankovky popisují třešně, višně, tmavé ovoce, skořice, kořenitost a pikantní kyselina. Pravidla VOC vymezují původ hroznů a způsob výroby. U červených vín například nepovolují nové barikové sudy; konkrétní označení tak přidává další informaci vedle jména odrůdy.
Rozsáhlé výsadby jsou také na Slovácku a Mikulovsku. Název podoblasti ale sám neurčuje chuť: jiný výsledek dá termín sklizně, zatížení keře i práce ve sklepě.
Zralost slupek
Frankovka raší časně a dozrává pozdě. Na jaře umí trpět mrazem, na podzim potřebuje čas. Cukr v hroznech je jen část odpovědi. Vinař sleduje také chuť bobulí a zralost slupek a semen. Z vysoké cukernatosti nelze automaticky vyvodit jemnou tříslovinu.
V lehčím stylu vinař sahá po kratší maceraci a šetrnější extrakci. Pro plnější styl může zvolit delší kontakt se slupkami a následné zrání v sudu. Délku a intenzitu extrakce přizpůsobuje hroznům; delší macerace sama o sobě nezaručí lepší víno.
Velký starší sud obvykle přidává méně dřevitých aromat než malý nový barrique. Výsledek ovlivní také stáří sudu, druh dřeva a míra vypálení. Čas v lahvi posune višně k sušeným třešním, tabáku, kůži a zemitosti.
Červená, rosé a klaret
Z Frankovky lze udělat několik odlišných vín. Pro klaret se modré hrozny lisují s minimálním kontaktem se slupkami, kde je většina barviv. U rosé vinař nechá do moštu přejít část barvy a u červeného vína kvasí mošt spolu se slupkami. Způsob zpracování mění také tříslovinu a ovocný projev.
Při porovnávání proto začněte barvou a stylem, potom se ptejte na termín sklizně, délku macerace a zrání. U rosé nebo klaretu nečekejte stejnou strukturu jako u červené Frankovky. Označení odrůdy je společný výchozí bod, nikoli příslib stejné chuti.
Jak vybírat
Na mladé pití hledejte ovoce, nižší extrakci a alkohol odpovídající lehčímu stylu. K pečenému masu, kachně, zvěřině nebo houbám volte traťové víno s pevnější strukturou. Pro archiv potřebujete vyzrálou tříslovinu, koncentraci a kyselinu. Samotný dlouhý pobyt v sudu nestačí.
Na etiketě sledujte obec, trať, ročník a informace o zrání. Pro vlastní srovnání otevřete dvě Frankovky ze stejného ročníku od různých vinařů, nebo jednu moravskou a jednu rakouskou. Snáz tak rozeznáte rozdíly v ovoci, kyselině, tříslovině a vlivu sudu.








































