Jak se vyrábí bílé víno

U bílého vína se hrozny obvykle lisují před kvašením. O vůni a chuti pak rozhoduje práce s moštem, kvasinkami, kyslíkem a kaly. Stejná cesta může vést ke svěžímu vínu i k plnému bílému ze sudu.

Velké kvasné nádoby uspořádané po stranách vinařského sklepa
Foto: Joao Vitor Marcilio / Unsplash; ořez pro web. Zdroj · Licence

Při výrobě bílého vína se hrozny obvykle nejprve lisují a teprve získaná šťáva kvasí. V tom se postup liší od červeného vína, které kvasí se slupkami. Během lisování, kvašení a zrání pak vinař rozhoduje, zda vznikne lehké ovocné bílé, nebo plnější víno s krémovou chutí.

Světlé víno lze šetrným lisováním vyrobit také z modrých hroznů se světlou dužninou. Označuje se jako blanc de noirs. Rozhodující je, aby ze slupek do moštu nepřešlo příliš barvy.

1. Lisování a krátké naležení

Do lisu mohou jít celé hrozny nebo odstopkované a narušené bobule. Jak se mění tlak, mění se i složení vytékajícího moštu. Vinař proto může jednotlivé lisovací podíly držet odděleně.

Někdy nechá hrozny před lisováním krátce naležet. Kontakt se slupkami může přidat vůni, plnost i svíravost. Několik hodin naležení ale ještě není totéž jako výroba oranžového vína, které se slupkami také kvasí.

2. Odkalení moštu

Čerstvá šťáva obsahuje drobné zbytky dužniny a slupek. Část kalu se může nechat usadit a mošt nad ním stočit. Jinou možností je flotace, při které bublinky plynu vynášejí částice k hladině, nebo odstřeďování či filtrace.

Příliš důkladné vyčištění může kvasinkám odebrat část živin. Vyšší podíl pevných částic zase ovlivňuje vůni a chuť. Vinař proto před kvašením upravuje zákal podle hroznů a vína, které chce vyrobit.

3. Kvašení a sladkost

Kvasinky mění cukr na alkohol a oxid uhličitý a vytvářejí také část ovocných vůní. Kvašení může začít spontánně nebo přidáním vybrané kultury. Vinař hlídá teplotu, výživu a úbytek cukru.

Svěží bílá často kvasí při nižších teplotách než červená, aby se zachovaly jemné vůně. Nerezový tank umožňuje snadné chlazení, ale bílé může kvasit i v sudu. Ochrana před oxidací začíná už u moštu a pokračuje při dalších přesunech a zrání.

Když kvasinky spotřebují převážnou část cukru, vzniká suché víno. Vinař také může kvašení zastavit a část cukru zachovat. Sladkost hotového vína proto nelze určit jen podle zralosti sklizených hroznů. I výběr z hroznů může být suchý; více vysvětluje článek o zbytkovém cukru.

4. Kyseliny a zrání na kalech

U části bílých proběhne jablečno-mléčné kvašení, při kterém se kyselina jablečná mění na mléčnou a kyselost se obvykle zmírní. Může vzniknout také máslová vůně. U jiných vín vinař tento děj nepodpoří, aby zachoval původní kyselost.

Víno může dál ležet na jemných kvasničných kalech, případně je vinař promíchává. Látky uvolňované z kvasinek ovlivňují plnost a dotyk vína v ústech. Ležení na kalech se používá v sudu i v tanku, takže krémový dojem nemusí pocházet ze dřeva.

5. Příprava k lahvování

Před plněním se ověřuje, zda vínu nehrozí pozdější bílkovinný zákal, tvorba vinného kamene nebo další nechtěné kvašení. Vinař podle potřeby využije čiření, filtraci a stabilizaci. Některé z těchto postupů mohl zařadit už dříve během výroby; před lahvováním kontroluje stav konečného vína.