
Z hroznové šťávy vzniká víno díky kvasinkám. Spotřebovávají cukr a vytvářejí alkohol, oxid uhličitý i řadu látek, které později ucítíme ve sklenici. Vinař může nechat kvašení začít spontánně nebo přidat kvasinky sám. V obou případech dál sleduje, jak rychle cukr ubývá, jaká je teplota a jak mošt voní.
Spontánní kvašení a vlastní zákvas
Kvasinky se do moštu dostávají z hroznů i z vybavení sklepa. Při spontánním kvašení se nejprve uplatní více druhů. S přibývajícím alkoholem většina ustupuje a hlavní část cukru obvykle dokvasí odolnější kvasinky rodu Saccharomyces.
Vinař si může připravit také vlastní zákvas, zvaný pied de cuve. Před hlavní sklizní nechá rozkvasit menší množství moštu a kontroluje jeho vůni i průběh kvašení. Povedený zákvas pak přidá do větší nádoby. Přinese tím už rozmnožené kvasinky a pomůže kvašení rychleji rozběhnout.
Když vinař přidá vybranou kulturu
Přidání připravených kvasinek se nazývá inokulace. Vinař vybírá kmen podle vlastností moštu a vína, které chce udělat. Některé kmeny lépe zvládají vyšší obsah cukru, jiné se volí i kvůli vůni, kyselosti nebo pocitu v ústech. Také tyto kvasinky ovšem potřebují vhodnou teplotu a dostatek živin.
Kultury lze přidat společně nebo postupně. Při sekvenčním kvašení dostane první kultura náskok a další přichází až po určité době. Často nejprve pracuje jiný druh kvasinek a Saccharomyces cerevisiae se přidá později, aby kvašení dokončila.
Například Lachancea thermotolerans umí z části cukru vytvořit kyselinu mléčnou a tím zvýšit kyselost vína. Její práce se liší od jablečno-mléčného kvašení, při kterém bakterie přeměňují už přítomnou kyselinu jablečnou a kyselost obvykle klesá. Načasováním druhé kultury může vinař ovlivnit, kolik prostoru Lachancea dostane.
Cukr sám kvasinkám nestačí
Pro růst potřebují kvasinky také dusík, vitaminy a další živiny. Když některé chybějí, kvašení může zpomalit nebo se zastavit, přestože v moštu cukr zůstává. Za určitých podmínek vznikají také nepříjemné sirné pachy popsané v článku o oxidaci a redukci.
V rozboru moštu se sleduje například YAN, tedy dusík využitelný kvasinkami. Podle výsledku a potřeb zvolené kultury může vinař výživu doplnit. Přidávat ji bez rozmyslu se nevyplácí: nadbytek může příliš zrychlit kvašení a změnit vůni vína. Důležitý je i čas přidání, protože v pozdní fázi kvašení už kvasinky živiny nevyužijí stejně jako na začátku.
Kvašení se hlídá až do konce
Při kvašení vzniká teplo. Vinař proto měří teplotu a podle potřeby nádobu chladí. Spolu s ní sleduje úbytek cukru a vůni, aby zachytil zpomalení nebo jiný problém včas. U postupně přidávaných kultur navíc počítá s tím, že první část živin už spotřebovala.
Kvasinky během práce vytvářejí mimo jiné estery, které se podílejí na ovocných vůních, a látky ovlivňující plnost a dotyk vína v ústech. Proto mohou dvě vína ze stejných hroznů chutnat jinak i podle toho, jak proběhlo kvašení. Vinař se také rozhoduje, zda nechá cukr prokvasit, nebo část zachová pro víno se zbytkovým cukrem.