
Oranžové neboli jantarové víno vzniká z bílých hroznů, které kvasí se slupkami. Vinař tak použije postup podobný výrobě červeného. Ze slupek získá další barvu a třísloviny a výsledné víno může v ústech citelně svírat.
Setkáte se také s názvy orange wine, amber wine nebo skin contact. Barva může být od sytě zlaté po jantarovou a stejně široké jsou rozdíly v chuti. Některá oranžová vína působí lehce a ovocně, jiná mají výraznou tříslovinu, hořkost nebo tóny sušeného ovoce.
Slupky zůstávají při kvašení
U běžného bílého vína se vylisuje mošt a ten pak kvasí. U oranžového zůstávají se šťávou slupky, zpravidla semena a někdy také třapiny. Kvasinky mění cukr na alkohol, zatímco z pevných částí hroznů přecházejí další látky do kapaliny.
Po dokvašení může víno na slupkách ještě ležet. Doba kontaktu se mezi vinaři výrazně liší. O tom, kdy lisovat, rozhodují i odrůda, stav hroznů, teplota a průběžné ochutnávání. Krátké naležení bílých hroznů před lisováním proto není stejný postup jako dlouhé kvašení a zrání na slupkách.
Jak poznat třísloviny
Třísloviny ze slupek a semen vysušují a stahují ústa. Kyseliny naopak podporují slinění a hořkost zaznamenáme jako chuť, často v závěru doušku. U oranžového vína se tyto vjemy mohou potkat, ale každý má jinou příčinu.
Citelnou tříslovinu tak může mít i víno z Rulandského šedého, aniž by do něj vinař přidal modré hrozny. Dlouhá macerace může svíravost zesílit; příliš hrubý nebo hořký projev je také důvod, proč vinař kontakt se slupkami ukončí.
Qvevri, sud i tank
Gruzínské qvevri je velká hliněná nádoba tradičně uložená v zemi. Při tamní výrobě víno kvasí a dál leží s pevnými částmi hroznů. Tato dodnes živá tradice patří k důležitým kořenům dnešních oranžových vín. V Česku pracuje s qvevri například Dobrá Vinice.
Stejnou základní myšlenku, tedy ponechání slupek u kvasící šťávy, lze ale využít i v nerezu nebo ve dřevě. Oranžové víno proto nemusí pocházet z amfory a v hliněné nádobě lze naopak vyrábět i jiná vína.
Další práce s vínem
Po lisování víno dál zraje. Kontakt s kyslíkem může ovlivnit odstín i vůni, některá vína si ale uchovávají svěží ovocný projev. Výrazná oxidace není povinnou součástí oranžového stylu.
Také síření, výběr kvasinek a filtrace jsou samostatná rozhodnutí. Oranžové víno může být čiré i zakalené. Vinař může přidat oxid siřičitý nebo pracovat bez jeho přídavku. Jeho barva vypovídá především o práci se slupkami, nikoli o všech ostatních postupech ve vinici a sklepě.