Karbonická macerace

V neporušených bobulích obklopených oxidem uhličitým začnou vlastní enzymy hroznu měnit cukr a kyselinu jablečnou. Kvasinky později práci dokončí. Postup může dát výrazně ovocné červené s mírnější tříslovinou.

Celé modré hrozny s třapinami v zelené sklizňové bedně
Foto: NorbertNagel / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0; ořez pro web. Zdroj · Licence

Červené víno voní po jahodách a třešních, snadno se pije a v ústech příliš nestahuje. K takovému výsledku může vést karbonická macerace, známá především z Beaujolais. Začíná celými bobulemi v prostředí oxidu uhličitého. Část cukru a kyselin se v nich mění ještě dřív, než je vinař rozlisuje.

Nejdřív pracuje samotná bobule

Uvnitř neporušené bobule zůstávají po sklizni živé buňky. Bez přístupu kyslíku v nich vlastní enzymy hroznu vytvářejí malé množství alkoholu, odbourávají část kyseliny jablečné a mění aromatické látky. Tomuto ději se říká intracelulární fermentace, tedy kvašení uvnitř buněk.

Kvasinky přijdou ke slovu hlavně ve šťávě, která z bobulí vyteče. Vinař proto potřebuje hrozny sklidit a dopravit šetrně. Čím více bobulí se cestou rozmačká, tím menší část úrody může projít popsanými změnami uvnitř slupky.

Karbonická a semikarbonická macerace

Při karbonické maceraci vinař přivádí do nádoby oxid uhličitý, který vytlačuje vzduch. Při semikarbonickém postupu si část potřebného plynu vytvoří samotné kvašení: spodní hrozny se rozmačkají vahou těch nad nimi a jejich šťáva začne kvasit. Oxid uhličitý pak obklopí neporušené bobule výše v nádobě.

V jednom tanku tak mohou současně pracovat enzymy uvnitř celých bobulí a kvasinky ve vytékající šťávě. Oba postupy se v praxi také kombinují. Nádoba přitom umožňuje únik plynu; nejde o tlakové dokvášení jako u pét-natu.

Po lisování kvašení pokračuje

Bobule samy vytvoří jen malou část alkoholu, který bude v hotovém víně. Po úvodní fázi proto vinař hrozny lisuje a sladký mošt nechá dokvasit působením kvasinek, často už bez slupek.

Okamžik lisování ovlivní, kolik barvy a tříslovin přejde do vína. Při časném oddělení slupek a semen bývá výsledné víno méně svíravé. Karbonicky připravenou partii lze také spojit s vínem vyrobeným jinak při sestavování cuvée.

Co z toho poznáme ve sklenici

Karbonická macerace může zvýraznit červené ovoce, někdy připomíná třešňový destilát nebo koření. Často se pojí s lehčími červenými určenými k mladému pití. Používá se u Gamay, ale také třeba u Rulandského modrého nebo Syrahu.

Výrazná ovocná vůně může patřit i úplně suchému vínu. Jahody ani banán ve vůni proto neprozradí množství zbytkového cukru. Podle jediné vůně také spolehlivě nepoznáme, jak víno vzniklo.

Karbonická macerace se snadno plete s kvašením celých hroznů. To ale může zahrnovat i třapiny a různé množství pomačkaných bobulí. Pro karbonický děj je podstatná právě neporušená bobule a prostředí bez kyslíku.