Na Salabce jste pořád v Praze, ale mezi řádky révy a vřesovišti nad Trojou už město ustupuje do pozadí. Vinice stoupá po jihovýchodním svahu k přírodní památce stejného jména. U jejího úpatí stojí usedlost s někdejším viničním lisem z počátku sedmnáctého století.
Staré keře nad usedlostí
Jméno Salabka zůstalo po Janu Kašparu Salabovi, majiteli usedlosti v osmnáctém století. Vinice prošla poválečnou obnovou v padesátých letech. Nejstarší zdejší keře Ryzlinku rýnského pocházejí z roku 1953.
Při pozdější obnově se za jejich ponechání zasadil Vilém Kraus. Vedle starého ryzlinku pak přibyly mladší výsadby dalších odrůd. Nejvíce prostoru má rýnský ryzlink, za ním Rulandské modré, známé také jako Pinot noir. Najdete tu také Chardonnay, Rulandské šedé, Rulandské bílé a menší výsadby aromatických odrůd.
Čtyřicet výškových metrů
Celá trať zabírá necelých pět hektarů. Její spodní okraj leží přibližně ve 223 metrech nad mořem, horní ve 261 metrech. Na krátké vzdálenosti tak překonává skoro čtyřicet výškových metrů. Jihovýchodní svah se otevírá rannímu slunci a v některých úsecích vystupuje poměrně prudce.
Nad vinohradem se krajina mění. V přírodní památce Salabka vystupuje buližník a na kyselém skalnatém podkladu roste vřes. Z cest si můžete prohlédnout vinici i její zasazení mezi další trojské svahy. Křoviny, skály a vřesoviště tu sousedí s pravidelnými řádky révy.
Od ryzlinku k sektu
Ryzlink a rulandské odrůdy tvoří základ zdejších bílých i červených vín. Rulandské bílé se zpracovává společně s Rulandským šedým do bílého cuvée a s ryzlinkem do sektu. V menších výsadbách rostou také Muškát moravský a Hibernal.
Ochutnávku lze spojit s procházkou po naučné stezce přírodním areálem botanické zahrady. Přibližně tříkilometrová trasa propojuje Salabku, Havránku a Velkou skálu. Počítejte alespoň se dvěma hodinami, nerovným povrchem a strmějšími úseky. Na vyhlídky z cest můžete vyrazit s pevnými botami; návštěvu mezi řádky a ochutnávku si předem domluvte na Salabce.











