Ryzlink vlašský získal titul absolutního šampiona Salonu vín v letech 2023, 2024 a 2025. Všechna tři vína byla suchá, všechna pocházela z Mikulovské podoblasti a každé vyrobilo jiné vinařství. Shoda končí u odrůdy, oblasti a kategorie cukru. Mikrosvín složil vítěze ze tří tratí, Vinařství Tichý ze dvou poloh a různě starých vinic, Volařík sáhl po botrytizovaných hroznech z jediné trati a víno vedl přes kaly a dub.
Je to dobrý důvod dívat se u Vlašáku dál než na přívlastek a zbytkový cukr. U vítězných lahví rozhodovalo skládání poloh, stáří vinic, botrytida, kaly i dřevo.
Od tří tratí k jedné
Mikrosvín poskládal šampiona pro rok 2023 ze tří stejných dílů. Třetina hroznů přišla z Bergrusu v Perné, třetina z Ořechové hory v Březí a třetina z trati Za cihelnou v Mikulově. Enolog Zbyněk Žiška tehdy popsal záměr sestavit typický projev odrůdy ze tří různých míst. Výsledné víno mělo 6,1 gramu zbytkového cukru v litru.
O rok později vyhrálo Vinařství Tichý z Dolních Dunajovic. Do svého Vlašáku spojilo Ořechovou horu, Dunajovský kopec a hrozny z mladé i staré vinice. Salon tak dva roky po sobě ocenil vína, která pracovala s více polohami. Jejich původ byl přitom popsaný: tři tratě v přesném poměru u Mikrosvínu, dvě tratě a dvě stáří vinic u Tichých.
Obě vína zmiňují Ořechovou horu, pokaždé však jinou. Mikrosvín použil trať v Březí, Tichých víno pocházelo z Ořechové hory v Dolních Dunajovicích. Název trati proto čtěte vždy spolu s obcí.
V roce 2025 se vítězná mapa zúžila na Purmice v Perné. Volaříkův pozdní sběr zvítězil mezi 2 825 přihlášenými víny. Hrozny byly podle enologa Ondřeje Tichého výrazně botrytizované, víno několik měsíců procházelo batonáží a zrálo v dubovém sudu. Po dokvašení v něm zůstaly 2 gramy cukru v litru.
Botrytida tu popisuje stav hroznů při sklizni. Hodnota 2 gramy cukru v litru zařadila hotové víno mezi suchá. Botrytizované hrozny samy o sobě sladké víno neznamenají.
Suché neříká nic o nádobě
Údaj suché neprozradí kontakt se slupkami, nádobu ani práci s kvasničními kaly. Dobře je to vidět při srovnání Purmice s Hintertály. Obelisk nechal svůj Vlašák 2020 z Hintertálů před lisováním 24 hodin na slupkách a potom celou šarži uložil do nerezového tanku. Hotové víno mělo 0,5 gramu cukru v litru a 10,5 procenta alkoholu.
Volaříkův šampion měl 2 gramy cukru, 13 procent alkoholu, několik měsíců batonáže a dubový sud. Obě lahve nesou označení suché. U Obelisku následoval po jednodenní maceraci nerez, Volařík pracoval s kaly a dřevem.
Vlašák se běžně používá i do sektu. Národní vinařské centrum ho uvádí jako častou surovinu pro šumivá vína. Vinařství Cibulka nechalo základ svého sektu z bio vinice v Bavorech zrát v nových barikových sudech. Nový barik tak vstoupil do výroby ještě před druhotným kvašením.
Mikulovský Vlašák na mapě
Všichni tři šampioni pocházeli z Mikulovské podoblasti. Ke konci roku 2025 tu rostlo 618,78 hektaru Ryzlinku vlašského z celkových 1 065,31 hektaru v Česku. Mikulovsko tedy soustřeďuje 58 procent domácích výsadeb odrůdy.
Čísla sama nevysvětlují rozhodnutí poroty. Ukazují však, jak silné zázemí tu Vlašák má: velkou plochu vinic, řadu samostatných tratí a vinaře, kteří s nimi pracují jednotlivě i v kupážích.
Atlas dovoluje dvě z těchto tratí prohlédnout až po konkrétní osázené plochy. V Purmici zobrazuje sedm ploch o celkové výměře 5,19 hektaru, které jsou v LPIS vedené na Ing. Miroslava Volaříka. V Hintertálech ukazuje šest ploch Vinařství Obelisk o výměře 16,07 hektaru.
Zvýraznění níže přesně spojuje dnešní vinice s vinařstvím a tratí. Etiketa konkrétní lahve uvádí trať, veřejná data však neurčují řádek ani jednotlivou plochu, ze které pocházely hrozny daného ročníku.







