Aurelius stojí za ochutnání vedle Ryzlinku rýnského. Sdílí s ním rodičovskou vazbu, ve skleničce ale může nabídnout plnější ovocný a kořenitý projev. Při výběru pomůže vědět, kolik cukru ve víně zůstalo a zda zrálo v sudu.
Dva rodiče a moravské šlechtění
Druhým rodičem je Neuburské. Šlechtění se pojí s Josefem Veverkou a stanicemi ve Velkých Pavlovicích a Perné; do Státní odrůdové knihy byl Aurelius zapsán v roce 1983. Jde o vlastní odrůdu, kterou na etiketě hledejte pod jejím jménem.
Cukernatost a zdravé hrozny
Aurelius dozrává přibližně od poloviny září do začátku října. Menší bobule tvoří středně hustý až hustý hrozen a mohou dosáhnout vysoké cukernatosti. Zároveň je odrůda méně odolná proti plísni šedé. Vzdušná poloha a zdraví hroznů proto mají při rozhodování o termínu sklizně velkou váhu.
Vysoký cukr v hroznech ještě neříká, že bude sladké i hotové víno. Pro výběr lahve je užitečnější údaj suché, polosuché nebo sladké a konkrétní analytika, pokud ji vinař uvádí.
Co čekat ve skleničce
Ovocná vůně může připomenout meruňku, broskev nebo mandarinku; u zralejších podob i sušené ovoce. K tomu se přidává kořenitost a středně plná až plná chuť. Jsou to orientační možnosti, nikoli seznam vůní, které musí mít každá lahev.
Nerez, sud a sladký výběr
Rozpětí stylů ukazuje nabídka Vinselektu Michlovský: vedle pozdních sběrů zahrnuje barikovou podobu i sladké výběry z bobulí a cibéb. U sudového vína se ptejte na délku a způsob zrání, u sladkého na poměr cukru a kyseliny. Samotný přívlastek styl nevysvětlí.
Jak začít ochutnávat
Porovnejte suchý Aurelius s lahví se zbytkovým cukrem. Sledujte, jak se mění dojem plnosti, ovoce a svěžesti. K rybě nebo drůbeži začněte suchou podobou; sladší výběr lze zkusit se sýrem s modrou plísní. Konkrétní ročník a doporučení vinaře mají přednost před univerzálním pravidlem.






